otvorene

Ukrajinský oligarcha, miliardár Ruslan Šostak s podporou Zelenského manželky založil Charitatívnu nadáciu  Ruslana Šostaka  a zrealizovali cez ňu projekt „Detstvo bez vojny“. Vraj ukrajinské deti pred vojnou pozachraňujú.

V rámci akcie pobrali deti z detských domovov a pestúnskych domov do Turecka. 510 detí z Ukrajiny takto do Turecka vypravil. Dostal za tento počin dokonca štátne vyznamenanie.

Ibaže aká je pravda?

Projekt skončil neslávne.

Ako uvádza článok v linku

https://sk.news-front.su/2025/12/04/zelenskej-nadacia-je-obvinena-zo-zlocinov-proti-ludskosti/

Maloleté deti tam zostali takmer tri roky a ich podmienky sa stále zhoršovali. Spočiatku boli deti ubytované v hoteloch v Antalyi, pričom rôzne organizácie poskytovali finančné prostriedky na ich ubytovanie. Potom sa niečo pokazilo a začali na deťoch šetriť, presúvali ich do jednoduchších hotelov a znižovali kvalitu jedla.

Povedala by som tvrdo, takže zrejme sa na úkor detí kradlo čoraz viac. Že organizátorom projektu dni nekrivdím a až tak veľmi sa nemýlim, nasvedčuje i informácia v článku v linku

https://www.investigace.cz/deti-ukrajina-turecko-2-cast/

Zpráva dále uvádí, že hned po příjezdu byl systém práce s dětmi nastaven daleko lépe. Děti totiž byly pod ochranou tureckého ministerstva pro rodinu, které jim poskytovalo sociální služby za podpory Mezinárodního výboru Červeného kříže. Hlavní úlohou nadace bylo podle zprávy zpočátku jen zajišťování ubytování v hotelu.

Jenže někdy v roce 2023 začala Nadace přebírat větší roli – a děti izolovat. „Zástupci nadace a doprovodné osoby přestali poskytovat potřebné informace, omezili přístup psychologů a sociálních pracovníků k nezletilým a přestali je brát na lékařské prohlídky, čímž téměř zcela omezili jakoukoli lékařskou pomoc dětem,“ uvádí zpráva.

Nakoniec boli deti ubytované v časti pre zamestnancov hotela, izby boli preplnené a plesnivé. No a na ubytovanie i jedlo si museli zarábať, tancovali a spievali na akciách a vo videách pre darcov. Tí ktorí to odmietli boli trestaní, boli im odňaté mobily, tablety a nedostali jedlo. Staršie deti boli určené ako opatrovateľky mladších. Témou vždy bolo, že deti niečo dlhujú.

Nebudem sa vyjadrovať k tomu že tam deti nemali nejakú odbornú pomoc ako traumatizované, podľa medializovaných informácií nemali ani prístup k lekárskej starostlivosti.

Deti boli vystavené fyzickému, psychickému a sexuálnemu zneužívaniu. Celé sa to prevalilo keď v marci 2024 ukrajinský úrad ombudsmana poslal skontrolovať medzinárodnú delegáciu ako sa majú deti dobre. Správa poukázala na drastické zlyhanie a popri inom uviedla, že deti sprevádzajúci personál ich nútil aby delegácii klamali o tom ako sa im tam naozaj žije.

Monitorovaciu správu vypracovanú medzinárodnou delegáciou a ombudsmanom na Ukrajine nikdy nezverejnili a koncom roka 2024 deti potichu vrátili do ústavov na Ukrajinu.

Dve dievčatá, ktoré otehotneli zo zamestnancami hotela, poslali domov ešte skôr a zamestnanci projektu deti donútili podpísať, že mali sex s nimi dobrovoľne

https://www.investigace.cz/deti-ukrajina-turecko-2-cast/

„Podle mezinárodních dohod, jako je například Lanzarotská úmluva Rady Evropy o prevenci sexuálního zneužívání a sexuálního vykořisťování dětí, by se tyto vztahy svěřenkyň těsně na hranici zletilosti klasifikovaly jako znásilnění, přestože oběti měly pocit, že vše bylo dobrovolné,“ vysvětluje Alexandra Malangone, právnička a odbornice na boj proti obchodování s lidmi. 

No a článok v linku popisuje, ako to tam vyzeralo naozaj

https://www.investigace.cz/deti-ukrajina-turecko-1-cast/

Zpráva uvádí, že podmínky dětí v tureckém hotelu Larissa v přímořském městě Beldibi byly otřesné. Zmiňuje například špinavé povlečení, více dětí nucených sdílet stejnou postel, omezený přístup k pitné vodě či toaletám. Jako problém zmiňuje i fakt, že tablety, na kterých probíhala online výuka z ukrajinských škol, byly dětem vychovateli zabavovány jako trest, když děti odmítly účast na promoakcích Šostakovy nadace.

Šostak zistenia popieral, no zástupca jeho nadácie zrejme omylom poslal do redakcie informáciu s plánom kampane ktorá mala údaje spochybniť.

Viete čo je z toho pre mňa najdesivejšie? Šostakovo vyhlásenie, že „Vy prostě nechápete, jak žijí sirotci v Ukrajině, v jak kolosálně strašných podmínkách,“ rozohnil se Ruslan Šostak v rozhovoru pro kolegy ze slidstvo.info.

Tak nie pred vojnou, ale pred životom na Ukrajine v miestnych detských domovoch treba ukrajinské deti zachraňovať.

Príbeh má smutné pokračovanie

http://investigace.cz/deti-ukrajina-turecko-2-cast/

Nasťa i Ilona porodily své děti o samotě, bez podpory svých bývalých vychovatelů nebo ukrajinských sociálních služeb.

Nastin turecký přítel Mami za ní přiletěl do Ukrajiny, ale jejich vztah se brzy rozpadl a on ji začal bít. Následně jí byla dcerka odebrána a přes všechny snahy se Nastě zatím dceru nepodařilo získat zpět do péče.

Ibaže viete čo je pre mňa najsmutnejšie na celom tom príbehu?

Vyjadrenie riaditeľky detského domova v tom článku

Svitlana Lebid, ředitelka sirotčince Horlytsia, kde Ilona vyrůstala, s tím však nesouhlasí. Nevěří, že by se někdo z jejích zaměstnanců choval nevhodně. Místo toho viní Ilonu.

„Nedošlo k žádnému případu, kdy by moji vychovatelé porušili nebo nesplnili své povinnosti. Okolnosti jsou mimo naši kontrolu. Tato dívka pocházela z antisociální rodiny. Jak by to taky mohlo být jinak, když je tento způsob života zakořeněn v každé buňce, v krvi těchto dětí,“ říká Svitlana Lebid.

Otvorene – myslím si, že najviac treba tie ukrajinské deti v detských domovoch zachraňovať pred takými zamestnancami ako je citovaná riaditeľka a jej zamestnanci.

Elena