otvorene

Spartakiádny vrah – hovorí vám niečo toto slovné spojenie? Možno ani nie, prešlo už pár desiatok rokov od tých vrážd.

Práve v minulom týždni som o ňom čítala – akosi sa mi táto informácia priplietla pod ruky a tak som jej venovala pozornosť. Prechádzala som si ten príbeh pár hodín, pozrela som si nahrávky a chvíľu som o tom všetkom uvažovala.

Dnes som zistila, že článok o ňom teraz prináša i časopis Blesk článku v linku

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/814078/ubehlo-40-let-od-radeni-spartakiadniho-vraha-jaky-je-zivot-na-svobode.html

Zvláštna náhoda je to, čo je toto za koincidenciu – povedala som Zámeru sveta zmätene.

Len ňou choď a uvidíš, aký to má význam – kývol.

Divne dnešné ráno začína, dodala som, lebo i po hodine som v nadráne bola pod vplyvom sna. Je to zvláštne s tými mojimi snami, od synovej smrti sa mi ich za celé roky snívalo iba päť, všetky zvláštne. Nedávno zopár pribudlo, silne intuitívnych, i ten dnešný sen bol taký.

Zámer sveta sa zasmial môjmu zmätku, ukázal mi cestu –  Povedz mi, čo ti napadne v tejto chvíli.

Vidíš ma, vidím ťa, priplávalo mi okamžite a vyslovila som to i nahlas.

Zámer sveta prikývol. Upokoj sa, chce to len čas, kým pochopíš. Pravdaže keby si čítala tú knihu, ktorú som ti posunul, pomohlo by ti to…

Nie som nenapraviteľný lajdák, výrobca prázdnych sľubov, či notorický bojovník proti osudu. Len mám množstvo úloh, ktoré postupne riešim. Teším sa na okamih, že si budem môcť len tak sadnúť a čítať niečo z tej kopy neprečítaných kníh, keď na to budem mať dostatok času. Včera som konečne doháčkovala všetky rohožky. Radostný pocit z ukončenia tej práce ma zaplavil, pretože som na tomto „rohožkovom projekte“ pracovala od minulého júna, kedy som z pivníc vyťahovala veci po deťoch i kopu môjho farebného  oblečenia, ktoré tam skončilo po synovej smrti. Kadečo som rozdala, niečo som vyhodila, no i tak ostala hodná hŕba toho, čo som strihala do klbiek a skladala do obrovských tašiek na háčkovanie. Dnes sa v tých obrovských taškách kopy rohožiek týčia, niekedy v júni poputujú k mame. Kedysi som jej pár rohožiek vyrobila, a keď som po covidových zákazoch konečne mohla cestovať k nej, dojalo ma, že z tých rohožiek ešte stále má nejakú, používaním a praním už ošumelú. Táto batéria pestrofarebných rohožiek bude vítaná. Isteže, moja práca tým úplne neskončila, nejaké svetre ešte potrebujem popárať a dať im druhý život tým, že z nich vyrobím niečo nové.

Je to téma toho nového života, čo riešime, že – obrátila som sa k Zámeru sveta s myšlienkou, ktorá mi práve priplávala.

Rozosmial sa. Tvoju intuitívnosť mám moc rád.

Vykročila som teda cestou úvahy o spartakiádnom vrahovi.

V tom minulovíkendovom putovaní tým príbehom som sa dozvedela oveľa viac ako v tomto článku v linku

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/814078/ubehlo-40-let-od-radeni-spartakiadniho-vraha-jaky-je-zivot-na-svobode.html

Príbeh je v podstate stručný – páchateľ vraždil a znásilňoval ženy, násilie stupňoval, bolo pravdepodobné pribúdanie obetí. V čase spartakiád a socialistickej spoločnosti, ktorá nestavala práva páchateľov nad práva ich obeti, bolo jeho vypátranie mimoriadne dôležitou úlohou. Vrah niekedy urobí chyby, najmä v úvode kariéry – páchateľ prezradil jednej z obetí meno i školu, kde študuje. Prežila, vypátrali ho a zostali v šoku z jeho veku, lebo tipovali páchateľa ako sadistu vo veku 20 až 30 rokov, v skutočnosti mal iba 16 rokov.

Tu článok píše o ňom, že

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/bylo-to-jako-bily-tygr-nemohli-uverit-policiste-kdyz-dopadli-spartakiadniho-vraha.A250502_161941_temata_pzak

nepochybné, že jde o psychopatickou, agresivní, bezcitnou osobnost s anetickým, disociálním chováním a delikventními tendencemi, čemuž nasvědčuje okrádání obětí,“ ocitoval znalcův závěr spisovatel Viktorín Šulc 

Je až k nevíře, že tento pachatel ve volném čase psal také romantické básně a maloval. I když – zobrazované motivy mu v očích znalců také nepomohly. Šlo o kresby krvavé sekery, lebky s vyceněnými zuby, válečné výjevy nebo obraz ženy, hledící na rozvaliny města.

Mimochodem, takové kresby jsou pro určitou část sériových vrahů typické, jak vyplývá například z Psychologie sériových vrahů Andreje Drbohlava. Podobné motivy si vybírali například američtí sérioví zabijáci ze 70. let John W. Gacy nebo Arthur John Showcross

Od prvních méně závažných napadení se jeho počínání stihlo vystupňovat k promyšlené brutalitě nezvykle rychlým tempem. Znalci to popsali jako „překotný vývoj psychopatických a sexuálně deviantních dispozic“, který z něj udělal mimořádně nebezpečného pachatele. Další zvrácený sexuální vývoj byl podle nich takřka nemožný, protože v podstatě už dosáhl toho nejhoršího, co si lze představit. A že by se během několika let sám od sebe napravil, se očekávat nedalo.

V jeho učňovskej skrinke našli naskladané veci obetí, i občiansky preukaz jednej z nich, takže veci boli jasné.

https://www.youtube.com/watch?v=YS5WJeg7goU

Mňa v tom príbehu zaujal najviac postup legendárneho kriminalistu Jiřího Markoviča, ktorý sa správal voči páchateľom milo, nadviazal s nimi priateľský kontakt,  získaval od nich tak informácie aké možno iným nedali. Neveril tomuto vrahovi, nesúhlasil s jeho prepustením v tom čase  https://www.youtube.com/watch?v=NONSsKXhrHM&t=5s

Označovali ho ako zrúdu, vlastne i označujú – tento článok je z roku 2023

https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/spartakiadni-vrah-194863

Detaily jeho vyčíňania popisujú médiá v tých článkoch – tým sa nejdem venovať. Podľa mňa je dosť zlé, že médiá priniesli popisy také detailné, že i po rokoch traumatizovali blízkych obetí

https://www.youtube.com/watch?time_continue=1811&v=_YJTnzmmnYo&embeds_referring_euri=https%3A%2F%2Fwww.denik.cz%2Fkrimi%2Fspartakiadni-vrah-jiri-straka-propusteni-kde-je-ted.html&source_ve_path=MjM4NTE

tu

https://www.denik.cz/pribehy-zla/pripad-spartakiadni-vrah-jiri-straka-podcast.html

Ponahrávali o ňom videá

https://www.denik.cz/krimi/spartakiadni-vrah-jiri-straka-obeti-kdo-je-kdo.html

tu

https://www.youtube.com/watch?v=AaSNUn0WTGo

i tu

https://www.youtube.com/watch?v=N6pndiOdCl4

NIektorí jeho detstvo preskočili, no iný obraz páchateľa poskytuje tento zdroj

https://www.dotyk.cz/magazin/spartakiadni-vrah-manzelka/

Mladý Straka pocházel z na první pohled běžné rodiny, ale už v raném věku se začaly v jeho chování objevovat problémy. Psychiatrická vyšetření odhalila, že trpí syndromem psychomotorického neklidu s neurotickými projevy a téměř absencí citu. I přes nadprůměrné IQ 125 se nedokázal prosadit ve škole a jeho cesta tak nakonec vedla do hornického učiliště ve Stochově, kde však měl také problémy a chyběla mu motivace k učení. Rozsáhlými krádežemi a drobnými delikty si mladý Straka zadělal na svou temnou cestu. 

tu

https://www.youtube.com/watch?v=AaSNUn0WTGo

i tu

https://www.youtube.com/watch?v=iQDYIqSG9o4

ku psychiatrovi chodil už v detstve. Šperkami obetí obdarovával svojich blízkych.

Verejnosť ho skoro zlynčovala už pri rekonštrukcii činov, museli poistiť policajnú ostrahu

https://www.youtube.com/watch?v=YS5WJeg7goU

Dostal by trest smrti, keby bol plnoletý. Vzhľadom k veku dostal iba desaťročný trest, z toho 1 rok mu Havlova amnestia ešte odpustila – z väzenia sa dostal v roku 1994. Potom ho previezli do psychiatrickej liečebne, odkiaľ bol súdne prepustený až po 10 rokoch v roku 2004. Usadil sa potom pod zmeneným menom

https://www.youtube.com/watch?v=NONSsKXhrHM&t=5s

Zaujalo ma, že médiá po rokoch priniesli pokračovanie jeho príbehu, v roku 2004 ho vyhľadali. A potom opakovane. Dnes žije na Těšínsku, novinári prinášajú však opakovane detaily, ktoré ho môžu identifikovať

https://www.denik.cz/krimi/spartakiadni-vrah-jiri-straka-propusteni-kde-je-ted.html

Spartakiádního škrtiče veřejnost nepřijala. Snažil se bydlet u rodičů, kteří se po jeho vraždách přestěhovali z Prahy na Jesenicko. Nevraživost okolí jej ale brzy přiměla k úkrytu na Frýdecko-Místecku. Žil nějakou dobu se ženou, kterou poznal v opavské psychiatrické léčebně, spolu měli vychovávat jejího syna. Ani tady ale sousedé za přistěhovalce nebyli rádi – a tak se Straka uchytil až na Těšínsku, u polských hranic. Pracoval v nadnárodním obchodním řetězci, po propuštění na svobodu si pořídil i živnostenský list na práce ve skladech a pomocnou dopravní činnost. Ve vězení se vyučil pekařem.

V prvních letech po propuštění Straka souhlasil s účastí v televizních pořadech veřejnoprávní a komerční televize. Veřejnost jeho vystupování tvrdě odsoudila. Syn jedné ze zavražděných žen mu během reportáže vmetl do tváře, že nemá právo žít. Straka tehdy argumentoval: „Když jste mě tehdy nepověsili, tak mne nechejte žít.“ Od médií i zájmu veřejnosti se spartakiádní škrtič snažil důsledně izolovat, což platí dodnes. Žije pod změněným jménem, v ústraní. Na milost jej nicméně vzali nejbližší sousedé. V domě, kde bydlí, si jej před třemi lety dokonce zvolili předsedou výboru sdružení nájemníků.

Akoby stále v spoločnosti bol pocit, že trest nebol dostatočný a treba to spravodlivo dotiahnuť.

Zatiaľ náčrt faktov. Napíšem o tom prípade ešte viac v ďalšom blogu.

Elena